Poslední zápis z Písmákova deníku
Čtvrtek 12. 10. 1995
Před školou jsem se potkal s Míšou a
připomněli jsme si, že se těšíme na sobotu. Už jenom dva
dny, které rychle utečou. Ve škole byl celkem klid, akorát
jsem byl zkoušený z chemie. Učitelka si myslela, že mě
dostane na chemické rovnice, ale spletla se a odešel jsem z
jedničkou. Pak byli dvě
hodiny suplování, při kterých se toho moc nedělo. Suplovalo se za zpěv. Učitel se sice
snažil s námi zpívat, ale jeho snahy nás spíš rozesmívaly.
Napsal jsem si aspoň úkol na pátek z češtiny a dohodli jsme
se s míšou, že odpoledne pojedeme za Mílou F. Určitě bude
mít nějaké nové zprávy.
Ve frontě na oběd jsme byli mezi prvními, takže
jsme brzo vypadli ze školy. Odnesli jsme si domů tašky a
rychle jsme napsali ještě zbylé úkoly na pátek. V půk
čtvrté jsme se s Míšou znovu sešli a na kolech jsme se
vydali ven. Věděli jsme, že Míla bude doma až večer, tak
jsme si projeli naše známá místa, stavili jsme se i v
klubovně, ale tam jsme byli sami, protože všichni z Bratrstva
jsou v Indii. Zavolali jsme Mílovi, jestli už je doma, ale
stále tam byl záznamník. Napadlo nás, jestli nneí na
knoflíkové kopané v klubovně v Nuselské. Jenže nás to
napadlo pozdě. Tam už nebyl a podle rozpisu jejich hracích
dnů jsme zjistili, že skutečně hráli. Tak jsme jeli na
večeři a po večeři jsme se vydali rovnou do Petrovic. Stejně
jsme tam byli ješět brzo a museli dost dlouho čekat. Míla
nám potvrdil, že Medvěd s klukama z Žatce přijedou až v
sobotu. Původně měli přijet už v pátek, ale to se dalo
čekat, že se to posune, když v pátek bude třináctýho.
Míla se zdržel proto, že byl u Řešetláka. Potěšil nás
ale tím, že v sobotu tam bude i Řešetlák a že účast
přislíbili i Galén a Best. Tolik jsme o nich slyšeli, tak
t%ď je aspoň uvidíme. Galénovi jsme psal dopis, na který mi
zatím neodpověděl. Tak mi to bude moct říct ústně.
Ostatně Míla říkal, že už ho prý má rozepsaný. Asi na
mě zapomněl, tak teď si snad vzpomene a dopis dopíše.
Prohlédli jsme si tři udělovačky pro Medvěda.
Nejvíce podpisů je na Mílově. Na naší toho moc není, ale
jsou to podpisy skoro samých cizinců a těch zase tolik není.
Delfínova taky moc podpisů nemá a kdyby jí Míla nedoplnil
podpisem Zvolánka, tak by neměla ani dostatečnou podpisovou
sílu. To jsme se tam ještě podepsali my s Míšou, což jsme
udělali rádi a dostala se do přesahu. Ostatně, když
společně podpíráme v pyramidě Medvěda, tak je to správné,
že jsme podepsaní na všech třech udělovačkách. Už se
těším, až se to bude Medvědovi předávat. Čtyřku si už
stoprocentně zaslouží, i když Míla Z. říkal, že mu psal,
že si ji nezaslouží. Předávat mu ji bude Řešetlák.
Původně mu ji měl předávat Míša, ale nakonec se to
změnilo. Bude větší jistota, že ji neodmítne, protože
Řešetlákovi si to netroufne odmítnout. On Míšovi by jo taky
nedokázal odmítnout. Ostatně by to byla troufalost, když má
podpisovou sílu skoro 240. Ještě jsme ji s Míšou
přepočítali a odečetli jsme ty podpisy, které se opakují.
Skutečně do 240 mnoho nechybí.
Moc dlouho jsme se zdržet nemojli, protože jsme museli
spěchat, protože už bylo moc hodin. Tak jsme se rozloučili,
ještě jsme si upřesnili, že přijedeme v sobotu po oběděa
potom v neděli ráno. S Mílou připravujeme Cestu za pokladem.
Na tu se taky moc těším, ale na Medvěda víc. Konečně já,
strážce malé pyramidy SKSK ČR uvidím strážce té
nejvyšší pyramidy a budu u toho, až dostane 4. stupeň.
Vyrazili jsme na cestu domů a za chvíli jsme byli
doma. Ještě jsem
připravil nové kostky do pyramidy, protože Medvěd se posune
výš. Už ho s Míšou
nebudeme podpírat, ale to se dalo čekat, že nám uteče. Však
si to zaslouží. Budeme prostě podpírat někoho, kdo bude
podpírat Medvěda. Pak jsem zasedl ke stolu a dopsal jsem
deník. Usínat budu s tím, že mě už jenom dva dny dělí od
setkání s Medvědem, na kterého se už těším skoro rok.
Tentokrát už to nic nepřekazí a proroctví paní Marie bude
protrženo, protože Medvěda uvidíme ještě letos. Sice jenom
já a Míša, ale my se na to nejvíc těšíme. Ostatní dali
přednost Indii, tak ho skutečně uvidí až příští rok.
Mezi zajímavosti patří to, že druhý den po své smrti Písmák ve snu vyprávěl Martinovi Fabiánovi tento poslední zápis. Martin ráno vstal a zapsal ho přesně takto, jak je zde i s dvěma pravopisnými chybami, které jsou v modře označených větách. Když se potom tento Martinem sepsaný zápis porovnal se skutečným zápisem, který napsal Písmák, přesně to odpovídalo.