Zorro
Ahoj, právě čteš moje osobní stránky. Pokud tě to bude zajímat a přečteš si je, tak zjistíš co mě baví, co rád dělám a jaký jsem. Pokud tě to aspoň trochu zaujme, můžeš mi poslat e-mailovou zprávu.
E-mail: zorro@ekamarad.cz
Zájmy: motorismus (mám minibajk), kolo, softenis,
stolní tenis, šachy, internet, lehká atletika (běh 
na 100 m, hod
daleký a vysoký a šplh), střelba ze vzduchovky, uzlování,
Pogy a psaní povídek a reportáží
Oblíbené hry: Angličani proti Skotům, Boj o pevnost, Kdo udeřil?, Miriši, Ohýnky, Eskymácká honička, Dobývání, Hon na vysokou, Boj o vlajku, Matematiko.
Doma: Nemám žádného sourozence. S rodičema si rozumím dobře, obzvlášť s tátou.
Škola: Ve škole to celkem jde, máme skvělouí třídní, s kterou si bvelmi dobře rozumím a můžu plně důvěřovat. Ona mě může také plně věřit, protože ji nikdy nelžu.
Budoucnost: Asi budu studovat, ale baví mě toho víc. Byvilo by mě i řemeslo, třeba jezdit jako táta s kamiony. Zatím ale nevím a myslím, že nic nezkazím tím, když půjdu na gymnázium.
Kamarádi: Kamarádů mám dost. Mým nejlepším kamarádem je David Lorenc. Mezi další hodně dobré kamarády patří: Kamil Bednář, Honza Spáčil, Míla Suchánek, Lukáš Křivánek a Vláďa Bílý, což jsou kluci z našeho klubu. Dalšími dobrými kamarády jsou: Tonda Sojka, Vláďa Hrubý, Franta Zelenka, Pepíno, Marek Břežanský, Šmoulák, Vojta Moudrý, King, Drobek, Filip Fiala, David Konečný. Ze starších kluků je mými nejlepším kamarádem Mlsoun, potom ještě Stopař a Lukáš Jeřábek.
Klub: Náš klub byl před svým vznikem partou. Dost jsme se nudili, i když nějakou tu zábavu jsme si samozřejmě našli. Když jsme se ale seznámili s Mlsounem, tak ten násn naučil spoustu her a spoustu činností, které jsou zábavné i užitečné (např. uzlování). V našem klubu jsem velitelem, mým zástupcem je Kamil. Hodně nápadů na hry a činnost mají ještě i Míla a Vláďa. Máme svoji klubovnu, kterou jsme si sami rok zařizovali. Je to jedna velká místnost, kterou používáme jako tělocvičnu, kde hrajeme i pinkponk (vejdou se tam dva stoly), druhá menší, v které se scházíme, dále kumbál, kde máme stany a další tábornické vybavení, pootm kancelář, kde máme psací stůl, psací stroj, kroniky a další papíry. V dalším kumbálu je malá kuchyňka, kde máme vařič a umyvadlo a hned vedle je záchod, kde je druhé umyvadlo.
Oblečení: Nejlíp se cítím starých džínách, při sportu v teplácích. nebo krátkých kalhotech.
Oblíbené barvy: Modrá, hnědá a zelená.
Vlasy: Vlasy mám černé.
Postava: Štíhlá, výška 162 cm.
A n k e t a
1.
Řešení konfliktů s klukama, holkama a dospělýma.
Konflikty s
klukama se snažím řešit klidně. Moc mě naštve, pokud
někdo naráží na mého tátu, to se peru dost natvrdo.
Nenechám na sebe frajeřit a šikanovat se, to se peru vždycky
i se silnějšíma. Nevadí, že prohraju, ale oni ode mě taky
dostanou svůj díl a proto mě nechávají i velcí kluci na
pokoji.
Konfilktům s dospělýma mám málo kdy, snažím se jim
vyhnout. Když jsem v právu, tak ale trvám na svém.
2.
Kouření a pití.
Kouřit jsme
samozřejmě zkoušel, ale nikdy mi to nechutnalo. Kouřili
ostatní a tak jsem, abych si udržil vůdčí postavení v
partě, musel kouřit taky. Nedokázal jsem v té době
nabídnout partě nic lepšího. Občas jsme i pili, ale málo.
Nikdy jsme se neopili.
3. Rodiče
- trest - strach - lhaní - ...
Rodičů jsem se
nikdy nebál. Párkrát jsem od nich dostal, od táty s jedinou
vyjímkou vždycky jenom rukou, ono to stačilo. Teď si státou
rozumím výborně a nemá mě myslím za co trestat.
4. Co mi
vadí na dospělých
V podstatě nic,
občas drobnosti.
5.
Nejlepší zážitek
Když se rodiče
po rozvodu opět po čase vzali.
6. Nejhorší zážitek
Když se rodiče rozvedli.
Nebyl to zážitek, ale celé období. Táta jezdil s kamionem a
byl málo doma. Mámě to vadilo a tak se rozvedla. Nedokázal
jsem se s tím smířit a tak jsem dělal trochu víc problémy.
Párkrát jsem za to byl od mámy bit, když viděla, že to
nepomáhá, pozvala si na to souseda. To mě naštvalo a pohrozil
jsem útěkem z domova. Po dalším průšvihu jsme se tedy
dohodli, že si pojedu pro výprask za tátou. S tím jsme
souhlasil. Tátovi se do toho moc nechtělo, pak mi symbolicky
dal pár na zadek. Řekl jsem mu, že to je málo, že to mámě
nebude stačit, že mi musí dát víc a ne rukou ale aspoň
řemenem. Táta z toho měl obavy, že nepozná kolik mi má
dát, aby to nepřehnal. Tak jsem mu slíbil, že mu řeknu, až
budu mít dost. To jsem neudělal a nechal jsem si nařezat
hodně.
Dál to probíhalo, jak jsem čekal. Máma se tvářila
nedůvěřivě, tak jsem ji ukázal, že mi táta opravdu
nařezal. Začala zase vyvádět, že to táta přehnal a hned mu
telefonovala. Tátu jsem v tom nenechal, ale přesto přijel a tu
noc u nás přespal. Bylo to už v době, kdy si koupil svůj
kamion a měl už i svého řidiče a druhý kamion. Tak měl
víc času. Chodil k nám častěji, přespával i několik nocí
po sobě, až rodiče nakonec zjistili, že něvědí, proč jsou
rozvedení. Dál to už patří do předchozí otázky, protože
byla svatba. Za ten výprask mi to stálo, i když byl
pořádný. Jinak bych to asi nedocílil.
| 30. 11. 2001 |