Tomáš
Ahoj kamarádi. Jmenuju se Tomáš Laube. Narodil jsem se 29. 2. 1988. Bydlím v Houstoni. Budeš-li chtít, můžeš mi napsat na moji e-mailovou adrese a můžeme si spolu dopisovat.
E-mail: tomas.laube@ekamarad.cz
Zájmy: fotbal, hokej, kolo, brusle, kolečkové brusle,
hokej, pinkponk, superhry a internet
Oblíbené hry: Boj o vlajku, Angličani proti Skotům, Miriši, Černý punťa, Dobývání, Kolo pravdy, Ohýnky, Kdo udeřil?, Na vysokou, Eskymácká honička a různé slovní hry.
Doma: Mám sestru Janu, která je o 3 roky mladší než já. S rodičema si rizumím, i když jsiou někdy hodně přísní. Se sestrou máme společný pokoj.
Škola: Ve škole mě to celkem baví. Mám jedničky a dvojky. Ve třídě mám dost kamarádů.
Budoucnost: Chtěl bych dělat něco se zvířatama.
Kamarádi: Mým nejlepším kamarádem je Pavel Mandík a Michal Mandík. Dobří kamarádi jsou i bratři Pazderkovi - Pavel, Michal a Míla. To je vlastně náš klub. Potom ještě kamrádím s Marťasem, Honzou Kopáčkem, Zorrem, Davidem Lorencem, Pepínem, Davidem Konečným, Mílou Suchánkem, Markem Břežanským a Filipem Fialou.
Klub: V klubu jsme velmi dobří kamarádi. Sháníme klubovnu.
Oblečení: Nejradši chodím v džínách nebo manžestrácích Wrangler a v džínové košili nebo tričku.
Oblíbené barvy: Nejvíc se mi líbí zelená, modrá a červená.
Vlasy: Tmavé, delší.
Postava: Štíhlá, výška 158 cm.
A n k e t a
1.
Řešení konfliktů s klukama, holkama a dospělýma.
Konflikty s klukama řeším
většinou smírně, když to nejde tak rvačkou.
Konflikty s dospělýma se snažím nemít, protože por mě
končí většinou výpraskem.
2.
Kouření a pití.
Kouřil jsem asi 4
roky. Když jsme založili klub, tak jsem kouřit přestal.
Alkohol jsem moc nepil, jenom příležitostně s klukama v
partě.
3. Rodiče
- trest - strach - lhaní - ...
S rodiče
vycházím dobře. Jsou dost přísní, takže občas trochu
strach mám, když udělám hodně velký průšvih. Pak někdy i
trochu lžu.
4. Co mi
vadí na dospělých
Že jsou někdy
dost náladoví.
5.
Nejlepší zážitek
Když dopadl pro
mě dobře průšvih naší party Zbojníci.
6. Nejhorší zážitek
Konec naší party
Zbojníci. Na jedné naší akci na nás zavolal někdo policajty
a všechny nás sebrali. Bylo nás asi padesát. Ty nejstarší,
co to vedli, Ti jsou dnes zavření. Asi pět kluků šlo do
polepšovny. Já dostal do táty obrovský výprask a měl jsem
skoro všechno zakázaný. Táta an mě byl hrozně naštvaný a
mě to moc mrzelo. Dlouho se to vyšetřovalo. Bylo tam dost
krádeží. Já ale ukradl jedinou krabičku cigaret. Jenže
táta mi to nevěřil. Tenkrát jsem neměl moc chuť žít. Ten
výprask, přestože byl velký, byl z toho to nejmenší. Asi
den jsem nejedl. Pak jsem hledal doma nějaké prášky. Všima
si toho máma, tak jsem jí řekl, že mě bolí hlava. Dala mi
teda jeden prášek, ale já koukal, kam dala zbylé. Jenže
máma něco tušila a když jsem pro ně šel, tak mě
přistihla. Tak jsem se přiznal. Máma mi řekla, že mi
věří, ať se kvůili tomu netrápím. Pormluvila s tátou a
ten mi všechny zákazy zrušil. Já pak šel za vedoucí té
samoobsluhy a dal jsem jí peníze za ty ukradené cigarety.
Stejně to udělal i Pavel. Ocenila, že jsme se k tomu
přiznali, přesto že nás nikdo nechatl. Policajti nám nakonec
uvěřili, že jsme toho víc nevzali. Potvrdili to i někteří
kluci při výslechu. Stejně jsem ale měl v pololetí dvojku z
chování. Od táty jsem za ní ale už výprask nedostal.
| 30. 11. 2001 |