Původně
jsme byli s klukama parta. Hráli jsme nejčastěji fotbal,
občas jsme válčili s klukama z okolních vesnic. Postupně
vzniklo víc menších part a nebyly vždy podle vesnic. Proto
boje mezi kluky z jednotlivých vesnic postupně ubývaly.
Vznikaly spíš boje mezi některými partami, které byly občas
dost tvrdé. Začala to parta Roberta, kteří si začali říkat
Piráti a přepadali kluky z jiných part. My udělali partu,
kterou jsme nazvali Mstitelé a každý jejich výpad jsme
mstili. Když zmlátili menší kluky, počkali jsme si na ty,
kdo to vedli a vyřídili jsme si to s nimi. Po dobrém to ale
nešlo a tak došlo na to, že ty nejaktivnější, kteří už
téměř šikanovali mladší, jsme zajali a odsudili jsme je.
Pět z nich nakonec bylo přivázáno k lavici a dostali každý
pětadvacet prutem přes zadek. Po této akci byl chvíli klid.
Jediný, kdo unikal byl Robert, který měl stále kolem sebe
dost ochránců, aby jsme ho nemohli zajmout. Když se ale
Piráti stáhli, tak jsme ho na čas nechali.
Piráti potom
přešli ze šikanování na to, že chodili jako velcí frajeři
venku a kouřili. Utkali jsme se s nimi ve fotbalu. Porazili jsme
je 5:1. Ale ani naše parta neměla moc zajímavý program. Dost
z nás taky zkoušelo kouřit. Závodili jsme ve střílení
prakem, hráli jsme Čáru a jiné další hry.
Do nedaleké
vesnice se přistěhoval sedmnáctiletý kluk, kterému se
říká Mlsoun. Ve vesnici, kde bydlel, se ujal jedné podobné
party a hrál s nimi různé hry. Nakonec udělal z party klub.
Stejný osud potkal i party z vedlejších vesnic. Ty mezi sebou
dříve válčili, teď se z nich staly kluby, které jezdily s
Mlsounem na společné výlety. Na nich se ale Mlsounovi občas
seprali, což Mlsouna zlobilo.
Když byl
Mlsoun u nás, seznámil jsem se s ním. Naučil mě několik
dobrých her, které se klukům v naší partě líbily. Slíbil,
že nám pomůže založit klub a že nám sežene patrona.
Pozval nás na schůzi střediska jejich klubů. Přišel jsem
tam ještě s dalšími kluky. Bylo nás asi třicet. Dohodli
jsme se, že si založíme pět klubů. Jádro mojí party
zůstane jako Mstitelé. Další kluby už měli názvy Draci,
Svišti, Nezmaři a Stopaři.
Na schůzce
střediska byli tři dosavadní kluby - Bobři, Medvědi a
Zálesáci a potom kluci, kteří se o ně starají. Vedoucím
střediska je Lukáš. Jeho hlavním pomocníkem je Mlsoun,
kterému ale není zatím osmnáct. Osmnáctiletí kluci tu jsou
asi ještě čtyři další - bratři Michal a Pavel Fabiánovi,
Drak a Mrzout. Bratři Fabiánovi se netvářili moc dobře na
to, že jsem přivedl kluků třicet. Řekli, že Mlsoun mluvil o
jednom klubu. Řekl jsme jim, že my chceme klubů pět.
Tihle starší
kluci jsou totiž z původního klubu Bratrstvo, který postupně
přerostl ve středisko a má dva kluby, v kterých oni jsou
registrovaní v rámci Sdružení klubů správných kamarádů
ČR. Mlsoun mi o tom vyprávěl. Bylo jich víc, měli původně
tři kluby. Jenže několik jich tragicky zahynulo. Například
jejich kronikář Písmák, o kterém Mlsoun hodně vyprávěl.
Pokladníkem klubu byl Míša, nejlepší Písmákův kamarád.
Záhadně zmizel tehdejší velitel klubu Praotec a jeho
zástupce Tesák. Kytarista klubu Kuba zemřel nakonec po
dopravní nehodě. Je to bratr Lukáš, který z toho měl
psychické problémy, z kterých se dostal a teď vede celé
středisko. Jeho mladší brácha problémy nezvládl a udělal
sebevraždu. V té době totiž na infarkt zemřela i jejich
máma. Její srdce nevydrželo zprávu o Kubově smrti.
Tyhle kluby
toho hodně prožily. Vznikly, když chodil Mlsoun do 1. třídy.
Patrona jim dělal táta bratří Fabiánů (k nim patří
ještě mladší Martin) Vašek a máma Lukáše Věra. Hodně
toho prožili, většinu činnosti si dělali sami. Teď už jsou
spíš klubem dospělých, protože nejmladším je skoro
sedmnáct let.
Řekl jsme
bratrům Fabiánovým, že se nás mají ujmout a pomoct nám
udělat kluby. Když se začali hádat, tak jsem se nedal a řekl
jsme jim, že je to jejich povinností. Nemusejí si dělat kluby
už dospělých a hrát si, ale mají pomáhat nám. Pavel,
který má přezdívku Hadimrška, mě za to málem zmlátil.
Michal mi řekl, že jsme drzý. Já se ale nedal. Ostatní kluci
mlčky sledovali jak se hádám. Když už to vypadalo, že mi
bratři Fabiánovi budou chtít opravdicky nařezat, zasáhl
Lukáš. Ten řekl, že těch pět klubů zvládnou. Michal s
Hadimrškou byli patrony jenom po jednom klubu, víc klubů si
vzal Lukáš (celkem tři), po druhém klubu si přibrali i Drak
a Mrzout. Kluci, kterým zatím není osmnáct - Mlsoun, Stopař,
Martin, Filip a Mirek slíbili, že hned až jim bude osmnáct se
stanou taky patrony klubů a tak se to víc rozdělí. Mlsoun
dokonce plánuje být patronem více klubů.
Tak jsme se
dočkali pěti klubů a od té doby neznáme nudu. Jsme v 2.
středisku Tuláci, kde máme svůj víceboj, který má patnáct
disciplín. K tomu máme měsíčně zhruba dvě výpravy, takže
spíš nevíme co dřív. Některé kategorie víceboje jsou
občas ve skluzu.
S bratry
Fabiánovými jsme měl ještě nějaký čas konflikty. Měli na
mě vztek, že jsem nakonec vyhrál a prosadil všech pět
klubů. Zejména na prvním táboře se snažili na mě svádět
nejrůznější průšvihy. Jenže já se nedal. Kdykoli mi něco
udělali, tak jim to ostatní kluci vrátili i s úroky.
Například Hadimrška mě jednou praštil prutem přes zadek,
když jsme byl v předklonu u stanu svého kamaráda. Odůvodnil
to tím, že porušuji polední klid. To nebyla pravda, protože
jsme se bavili polohlasně. Kluci mu to vrátili a sám dostal od
každého z kluků z našeho střediska prutem stejně velkou
ránu přes zadek zpátky. Samozřejmě tak, že nás neviděl,
protože dostal přes hlavu deku. Po tomhle výprasku si na čas
dal pokoj. Když si to ještě zkusil Michal, stalo se mu to
samé. Po pár takových lekcích jsem měl já i ostatní kluci,
na které to občas taky zkoušeli, pokoj. Mohli se
přesvědčit, že náš soud pracuje spravedlivě. Když třeba
Mlsoun někoho plácl přes zadek za blbnutí, nikdo mu nic
nevracel. To samé prošlo i několikrát Michalovi, když jsme
uznali, že to bylo zasloužené. Jinak ale každý prokazatelně
a úmyslně nezasloužený trest se vracel několikanásobně
zpátky a to zhruba padesátinásobně, protože nás je ve
středisku kolem padesáti.
Tento můj boj
o kluby a potom boj s bratry Fabiány stmelil všechny naše
kluby. Drželi jsme pohromadě. Původní kluby Bobři, Medvědi
a Zálesáci se už přestaly mezi sebou rvát. Zavázali jsme
se, že všichni v našem středisku Tuláci budeme držet
pohromadě bez ohledu na to, z jakého klubu či jaké vesnice
jsme. Důležité je, že jsme členy stejného střediska a
stejné organizace a to SKSK ČR. A každý jiný člen SKSK ČR
je tedy naším kamarádem.
V současné
době si vydáváme i svůj střediskový časopis. Přispíváme
do časopisu Kamarád, který vydává SKSK ČR. Většina z nás
se podílí nejenom na činnosti svých klubů, ale i na
činnosti našeho střediska. Proto většina z nás dostala za
svoji práci Březové lístky, kterých si velice vážíme.