King
Jsem rád, že jsi zavítal na moje osobní stránky. Dozvíš se tu, ce mě baví a co dělám rád. Je tu i moje e-mailová adresa, takže mi můžeš poslat e-mailovou zprávu. Soutěžíme s klukama, kdo bude mít zpráv víc a kdo z největší dálky. Proto pokud budeš psát, napiš prosím Tě i odkud jsi. Když budeš chtít, budu si s Tebou po internetu dopisovat. Baví mě to a rád bych se s někým po internetu kamarádil.
E-mail: king@ekamarad.cz
Zájmy: stolní tenis, softtenis, internet, lehká
atletika (běh, hod daleký, šplh a skok vysoký), 
kuželky, kolo a motorismus, vrh šipkami do
terče, plavání a zápasení, psaní povídek..
Oblíbené hry: Miriši, Kdo udeřil?, Černý punťa, Dobývání, Kolo pravdy, Ohýnky, Angličani proti Skotům, Boj o vlajku, Na vysokou, Eskymácká honička.
Doma: Nemám sourozence. S rodičema si výborně rozumím. Jsou přiměřeně přísní, občas za větší lumpárny i dostanu, ale tím je vše vyřízeno a jsme zase hned kamarádi. Zákazy mě vůbec jako trest nepostihují. Rodiče podporují moji činnost v klubu. Mám svůj pokoj, který jsem si zařídil podle sebe.
Škola: Ve škole to je slabší. Učení mě moc nejde. Nejvíc mě baví tělocvik, pracovní výchova. Trochu mě občas baví fyzika a matematika. Slabší je to z češtinou. Přesto lae rád píšu, protože mám celkem dobrý sloh. Dopisuju do časopisu Kaamrád a jsem redaktorem našeho střediskového časopisu Tulácký bratříček. Máme dobrou třídní, která nám rozumí a problémy řeší sama na místě, takže nepíše zbytečně poznámky. Občas nám i něco promine.
Budoucnost: Bavilo by mě být redaktorem, jenže to asi nepůjde, když dělám chyby. Jinak zatím nevím. Chtěl bych jít studovat na gymnázium, jenže nevím, jestli na to budu mít prospěch. Spíš asi ne. Pak by mě lákala aspoň nějaká průmaslyvka, něco s motorismem nebo se sportem.
Kamarádi: Kamarádů mám hodně. Mezi ty nejlepší patří: Franta, Šmoulák, Vojta, Drobek (ti jsou se mnou v klubu) a dále Zorro, David Lorenc, Pepíno, Zvoník, Filip Fiala, Saša, David Konečný, Míla Suchánek, Mirek Doležal, Miloš Falta, Marek Břežanský, Víťa Fabián, Pepík Sojka, Pavel Morávek a Míša Hollar.
Klub: V klubu jsme velmi dobří kamarádi. Jsem kronikářem a redaktorem střediskového časopistu Tulácký bratříček. Dále jsem dopisovatelem do časopisu Kamarád. Na činnosti se ale všichni, obzvlášť rád hraju některé své oblíbené hry. Máme svoji klubovnu. Sami jsme si ji zařídili. Máme k ní ještě jednu větší místnost, ve které máme pinkponkový stůl. Ta je hned vedle.
Oblečení: Nejlíp se cítím v černých teplácích a černém tričku. V těch chodím nejraději. V zimě nosím místo trička flanelovou kostkovanou košili. Když nosím kalhoty, tak chodím ve starších džínách Lee Cooper, které jsou už trochu víc vyšisované a ošoupané. V těch chodím i do školy.
Oblíbené barvy: Nejvíc se mi líbí černá. Potom mám rád bílou, zelenou a hnědou.
Vlasy: Černé, delší.
Postava: Štíhlá, výška 160 cm.
A n k e t a
1.
Řešení konfliktů s klukama, holkama a dospělýma.
Konflikty s klukama se snažím
řeším spíš smírně. Pokud si někdo začne, tak se s ním
poperu. Po facce se peru vždycky a to i s holkou, protože to
mě hrozně naštve. Velkým klukům spíš ustupuju, ale ne moc,
aby si nemysleli, že se jich bojím a pak si nedovolovali
ještě víc. Facku ale vrátím i velkému klukovi, protože mě
nemá co fackovat. Kopanec od velkého kluka třeba dokážu
přehlédnout, pokud moc nebolí. S holkama se neperu, pokud si
vyloženě nezačnou a nedají mi facku nebo pěsí do obličeje.
Konfilkty s dospělýma řeším podle nálady. Když mám dobrou
náladu, tak si myslím svoje a neodporuju. Občas se ale
ušklíbám a to některé dospělé rozčiluje. Někdy mám
provokační den a tak dospělého, který mě naštve,
provokuju. Tohle ale neplatí o rodičích, protože s těma se
domluvím vždycky přátelsky.
2.
Kouření a pití.
Kouřil jsem asi 2
roky. Párkrát jsem za to od táty dostal, ale nepomohlo to.
Přestalo mě to bavit až, když jsme založili klub. V té
době přestali kouřit i ostatní a mě to samotného nebavilo.
Přestal jsme kouřit až jako poslední. Aklkohol jsem nikdy
pravidelně nepil, jenom příležitostně s klukama z klubu.
Teď už nepijeme vůbec, jenom příležitostně třeba na
Silvestra s vědomím rodičů. Mě zatím táta nedovolil víno
ani na Silvestra, až letos mám slíbenu jednu deci šampusu na
přípitek (1999).
3. Rodiče
- trest - strach - lhaní - ...
Rodiče jsou
kamarádští a mají mě rádi. Jejich tresty jsou přiměřené
a spravedlivé, takže z nich strach nemám. Nikdy jsme ani po
trestu neměl na rodiče vztek. Vím, že i když dostanu, že se
to dá dobře vydržet a nejvíc mi na tom vadí to, že vím,
že to rodiče mrzí. Proto je pro mě úleva, když už to mám
za sebou a jsme s rodičema zase kamarádi. Je to lepší než
nějaký zákaz, který trvá určitou dobu a tím se prodlužuje
určitá nervozita.
Rodičům nelžu, nemám k tomu důvod. Proto mi věří. Rodiče
mi taky nelžou. Jsme kamarádi a ti si navzájem nelžou. Nikdy
jsem se rodičů nebál a proto nemám důvod jim lhát. Ne se
vším se samozřejmě jdu pochlubit. Ale když se přímo
zeptají, tak řeknu pravdu.
4. Co mi
vadí na dospělých
Na rodičích nic,
protože to jsou moji kamarádi. Rozumím si i s naší třídní
a některými učiteli. Někteří učitelé mě občas
vyprovokují, že je začnu provokovat. Nemám rád, když
učitelé píší poznámky. Oceňuju, když si to učitel se
mnou vyřídí sám a nezatahuje do toho rodiče.
5.
Nejlepší zážitek
Když jsme byli
sami s klukama z klubu týden na chatě u Franty. Mohli jsme si
dělat, co jsme chtěli. A kyž pro nás přijeli rodiče - můj
táta a Frantův táta, tak nebyl žádný průšvih a naopak
nás pochválili, že jsme dokázali být samostatní a chata
byla uklizená.
6. Nejhorší zážitek
Žádný špatný zážitek
jsme zatím naštěstí nezažil.
| 30. 11. 2001 |