Sdružení klubů správných kamarádů ČR
Sdružení klubů
správných kamarádů ČR (SKSK ČR) je poměrně malé
sdružení, avšak má hodně zajímavou a bohatou činnost.
Vzniklo v roce 1992. U jeho založení stál dnešní náčelník
Míla Fuček, kterého jsem se zeptal na pár slov o činnosti
tohoto sdružení.
Proč toto sdružení vzniklo?
Toto sdružení jsem založil s několika
přáteli. Pracuju s dětmi už přes 15 let a do roku 1992 jsem
prošel nejrůznějšími dětskými organizacemi. Začínal jsem
samozřejmě v Pionýrské organizaci, protože v té době jsem
o jiné možnosti nevěděl. Později jsme se stali i
turistickým oddílem mládeže. Po roce 1989 jsem pár let vedl
skautský oddíl no a v roce 1992 jsem se odhodlal si založit
vlastní sdružení. Z předchozích organizací jsem zůstal
věrný pouze Klubu českých turistů, kde vedu oddíl, který
je členem Asociace turistických oddílů mládeže. Máme
dvojí členství.
V každí z těch organizací se mi něco líbilo a
něco ne. Při zakládání SKSK ČR jsem se snažil použít
vše, co se mi líbilo a vyvarovat se všeho, co se mi nelíbilo.
Od Pionýrů jsme například odkoukali Radu organizátorů, což
je orgán, v kterém jsou jenom děti a který pracuje na úrovni
ústředí. Děti tak mají přímo možnost ovlivňovat program
činnosti sdružení. Naše kluby, které jsou sdruženy do
středisek, mají ze strany ústředí velkou volnost. Z
ústředí je řídíme pouze metodicky.
Kolik má v současné době SKSK ČR
středisek?
Nyní máme 6 středisek. Při vzniku SKSK ČR stálo
1. středisko Bratrstvo. Asi rok na to vzniklo 2. středisko
Tuláci. Obě tato střediska byla tenkráte pražská. Krátce
na to se nám ohlásili klubaři z Žatce a tak vznikolo 3.
středisko Liščí stopa. V Žatci hned potom vzniklo i 4.
středisko Vlčata. To po půl roce zaniklo, ale po delší době
vzniklo místo něj nové středisko, opět v Žatci. To je
zaměřeno na kopanou a knoflíkovou kopanou. Rovněž 5.
středisko, které vzniklo v Praze, nemělo dlouhé trvání.
Nedávno však bylo obnoveno a nyní sídlí ve Vlčicích. No a
6. středisko je moje středisko Zálesáci.
Jaké nejzajímavější akce SKSK ČR dělá?
Už asi pátým rokem pořádáme tábory pro děti z
dětských domovů. Společně s Nadací Kamarádi realizujeme
projekt Integrace dětí z dětských domovů. Pro dětské
domovy děláme i sportovní celorepublikové akce. Loni to byl
turnaj v malé kopané Kamarád Cup 1999, letos turnaj ve
stolním tenisu Grand Prix Kamarád 2000.
V rámci našeho sdružení máme Závody kamarádské
všestrannosti, kde si klubaři měří své táborniské,
sportovní a turistické znalosti. Tyto závody probíhají ve
třech úrovních - středisková kola, oblastní kola a
republikové kolo.
Čím je zajímavé Tvoje 6. středisko
Zálesáci?
V tomto středisku v současné době převažují
kluby, které se skládají z dětí z dětských domovů. Sídlo
je v Praze, ale máme zde 27. KSK Panteři, který je ve
Staňkově. Je zde několik klubů z dětského domova v Praze 9
- Klánovicích, s kterým poměrně dost spolupracujeme. Zde
funguje díky panu Peričevičovi, který nám dává bezplatně
k dispozici prostor ve své internetové kavárně, internetový
klub. Další dva kluby jsou z dětského domova v Sazené.
Další aktivity máme v Praze 4 Nuslích, kde máme klubovnu.
Zajímaly mě i další střediska, proto jsem
ještě udělal krátký rozhodor s vedoucím 1. St KSK Bratrstvo
Vaškem Fabiánem a vedoucím 2. St KSK Lukášem Jeřábkem.
1. St KSK Bratrstvo stálo při založení SKSK
ČR. Jaké to bylo tenkrát a jaké je to v něm dnes?
Za těch osm let se toho změnilo celkem dost.
Bratrstvo jako takové začínalo před zhruba 15 lety, kdy byli
kluci v 1. až 3. třídě. Měli svoji partu, s které jsme
postupně udělali klub a pak i oddíl pod Klubem českých
turistů (dříve to byl Svaz turistiky ČSTV). Vznik SKSK ČR
pro nás byl tím hlavním impulsem a tak brzo se z dvou klubů
staly tři. Dnes už jsou všichni tihle kluci dospělí a
dělají patrony jiným klubům a to jak v tomto středisku, tak
i v sousedním 2. středisku Tuláci.
Jedním z členů Bratrstva byl i Lukáš
Jeřábek. Jak to tenkrát vypadalo?
Kluci byli velmi aktivní. Občas byly také
drobnější problémy. Kluci to neměli lehké, protože
většina z nich vyrůstala v neúplných rodinách - jenom s
mámou. Já sám vychoval své tři syny taky bez manželky.
Kluci však byli do věci zapálení a tak v této činnosti
pokračují. Naše středisko se omladilo o nové kluby.
Lukáše Jeřábka jsem se zeptal, co
zajímavého se děje v Tulácích.
Zajímavého je toho dost. S prací mi zejména
pomáhají moji kamrádi Mlsoun a Stopař. Naše kluby vznikají
vesměs z part, které se nudí a tak občas i trochu zlobí. No
pravda, některé i více. Například velká parta Zbojníci,
která se nedávno přeměnila v kluby. O tom, co tatao parta
dělala dnes už naštěstí svědčí jenom názvy klubů,
které z ní vznikly.
Co se v takových klubech děje?
Kluby mají svoje samostatní schůzky. Tam si o tom,
co dělají, rozhodují sami členové klubu. Každý klub má
dospělého patrona, který je k dispozici, když potřebují
členové klubu něco naučit nebo s něčím poradit a taky
jezdí s klubem na výlety. Výlety teď ale většinou děláme
střediskové, to znamená, že jede více klubů najednou.
Kluby mají mezi sebou různé soutěže. Ty si
většinou připravují samy. Největší je Bratrsko-tulácký
víceboj.
Na společných střediskových srazech se kluby
naučí hrát hry, které potom hrají na svých schůzkách.
Takže se členové klubů asi nenudí?
To určitě ne. Někteří, kteří jsou v Radě
organizátorů a ještě v redakci časopisu Kamarád si myslím,
že spíš nevědí, co dřív. Dělají ale věci, které je
baví. Při tom mnozí z nich před pár lety prováděli z nudy
nejrůznější lotroviny. Tato činnost je myslím nejlepší
prevencí proti dětské kriminalitě, kouření, alkoholismu,
vandalismu, drogám, šikaně ale i rasismu. Jsme Sdružení
klubů správných kamarádů a jsme kamarádi nejenom sami mezi
sebou, ale i s ostaními lidmi a nejenom lidmi, ale i přírodou
vůbec - tedy zvířaty a rostlinami.
Jaký je vlastně rozdíl mezi klubem a
oddílem?
Co se týká samotné činnost, tak moc velký ne. V
podstatě je klub malý oddíl, něco jako družina. V celkovém
pojetí ale rozdíl je. Činnost v klubu je podstatně
volnější. Členové klubu si sami rozhodují, co budou dělat
a co ne. Nikdo za nimi nepřijde a neřekne jim, tak teď se
budete učit uzlovat, protože za měsíc jsou Závody
kamarádské všestrannosti, které musíte vyhrát. Uzlují
tehdy, když na to mají náladu a chuť a když mají potřebu
se to naučit. Mnozí z nich jsou vůdčí osobnosti, kteří se
neradi podřizují autoritám a v oddílu by asi dlouho
nevydrželi.
Žatecká střediska jsou pro mě příliš daleko, stejně
tak jako Vlčice. Pokud se s vedoucími zbylých tří středisek
někdy setkám nebo jinak spojím, udělám rozhovor i s nima.
Pokud vás činnost tohoto sdružení zaujala, doporučuju vám
se podívat na zozcestník SKSK ČR, který najdete na adrese www.skskcr.adam.cz