Začalo
to úplně normálně. Bylo to loni v červenci. Jeli jsme k
našemu dědovi s celým naším klubem Zálesáci, tedy já,
King, Šmoulák, Vojta a Drobek. Jeli jsme tam na týden s tím,
že buď budeme spát přímo u dědy a nebo, že můžeme spát
na naší chatě a k dědovi budeme chodit jíst.
Když jsme přijeli k dědovi, zjistili jsme, že děda má
zlomenou nohu a je v nemocnici. Aby to nebylo tak jednoduché,
tak i babičku odvezli taky do nemocnice, protože měli
podezření, jestli nemá zánět slepého střeva. Takže jsme
tu byli sami. Měli jsme tu pouze lísteček od dědy a že se
máme stavit u Kracíkových.
Rozhodli jsme
se, že tedy půjdeme na naši chatu. Měl jsem klíče, tak to
bylo v pohodě. Vybalili jsme se a zařídili jsme se tak, že
jsme spali v jednom pokoji, který byl jako velká ložnice.
Stačilo jenom přenést postel z mého pokoje. Na dvojposteli
rodičů spali Šmoukák s Vojtou a Drobkem a King se uvelebil na
kanapi v rohu, na kterém se normálně nespí, leda občas
návštěvy.
Hned jsem zkontroloval komoru. Bylo to v pohodě, protože tu
byla spousta konzerv. Navíc jsem našel i nějaké peníze, asi
250,-- Kč a něco jsme měli u sebe. Když jsme to dohromady
spočítali, tak jsme zjistili, že máme celkem k dispozici
přes 600,-- Kč.
Šli jsme se
podívat ke Kracíkovým. Ti nás pozvali dál. Vyprávěli nám
o babičce, jaké ji chytli bolesti břicha. O dědově zlomené
noze vůbec ani nevěděli. Nabídli nám, jestli nechceme k nich
chodit na jídlo. Řekl jsem, že asi občas jo, ale že abychom
nerušili, že si jídlo vezmeme do kastrůlku a sníme si ho na
chatě. Tak jsme se dohodli, že si budeme pro jídlo chodit
obden.
Vrátili jsme
se na chatu. Mě se to líbilo. Můžeme si celý týden dělat
co chceme. Šli jsme koupit nějaké potraviny. Dohodli jsme se,
co kdo umí uvařit. Zjistili jsme, že moc toho není, ale
konzervy to zachrání. Vojta umí udělat smažený sýr, já
zase míchaná vajíčka. Drobek neumí nic, leda ohřívat
konzervy. Já s Vojtou dáme dohromady ještě i špagety.
Šmoulák uvaří nějakou polívku, samozřejmě z pytlíku. Tak
jsme nakoupili na to, co umíme. Rýži jsme koupili ve varných
sáčcích, aby jsme ji nepřipálili. Tu bude vařit taky
Šmoulák. Samozřejmě jsme koupili i brambory. Málem by jsme
zapomněli na chleba, ještě že si vzpomněl Drobek.
Dohodli jsme
se, že dva budou vařit, dva umývat nádobí a jeden uklízet
co bude třeba, tedy vynést koše, utřít prach a tak podobně.
Pořádek musíme udržovat, protože jinak bych to potom schytal
od rodičů. Vaření a úklid nám zabere tak maximálně dvě
hodinky denně a jinak si můžeme celý den dělat úplně co
chceme. Paráda!
Sami jsme si
ale udělali určité služby, aby zas nebyl moc velký binec. V
službách jsme se střídali. Samozřejmě jsem začal já. A
běda, jestli půjde někdo k jídlu se špinavýma rukama.
Našel jsem v kuchyni velkou vařečku a tak to bylo jasné, koho
služba nachytá, dostane pětadvacet. Kam, to je myslím jasné.
Samozřejmě to může postihnout i službu, když si sama
zapomene umýt ruce a nachytají ho při tom ostatní. Stejně se
bude kontrolovat čištění zubů. No a jinak mimo povinností
si může každý dělat co chce. Žádný budíček, žádná
večerka.
První den jsme dělali k večeři špagety. Dopadly dobře. Pak
jsme hráli nějaké hry, chvíli jsme se snažili koukat na
televizi, ale nic zajímavého tam nebylo. Tak jsme si
prohlíželi diáky, pak jsme hráli různé hry a spát jsme
šli kolem půlnoci. Ráno jsme sice původně plánovali spát
až do jedenácti, ale stejně jsme vstali podstatně dřív. Já
měl hlad už v devět, Drobek taky, ten ještě dřív. King
vylezl z postele asi v půl deváté a Vojta se Šmoulákem byli
venku taky před desátou.
Šli jsme ven
do lesa. Zkoušeli jsme sbírat houby. Nějaké jsme sice našli,
ale u žádné jsme si nebyli jisti a tak jsme je radši nechali.
Před polednem jsme šli ke Kracíkovým pro oběd. Byli jsme
mile překvapeni, protože jsme si na chatu nesli pečené kuře.
Dostali jsme pro nás pět dvě celá kuřata a k tomu brambory a
ještě kompot. Najedli jsme se a lákalo nás to do cukrárny.
Pak jsme se vrátili, umyli nádobí a to, co jsme nezmohli
sníst, jsme dali do lednice a posloužilo to na večeři.
Celé odpoledne
jsme potom stavěli bunkr v lese. Skamarádili jsme se tu s
dalšími kluky a s těma jsme si chvíli hráli. Oni si začali
stavět svůj bunkr a dohodli jsme se, že až bunkry dostavíme,
zahrajeme si Boj o vlajku.
I další dny probíhaly podobně. Jeden den jsme hráli s
klukama fotbal. Vyhráli jsme 8:6. Pak jsme dostavěli bunkry a
sehráli jsme Boj o vlajku, který jsme třikrát vyhráli. Kluci
nás pozvali na ping-pong. Turnaj jsme vyhrál já. Zahráli jsme
si s nimi zápas na devět dvouher a čtyřhru. Za nás jsem
hrál já, Vojta a King. Skončilo to nerozhodně 5:5.
Týden
strašně rychle utekl. Byla tu neděle a přijeli rodiče. Byli
překvapení, že jsme sami, bez dědy a babičky. Můj táta
šel hned do naší chaty. Asi měl obavu, že tu nejde hrozný
nepořádek. Byl ale překvapený, protože jsme měli všechno
uklizený. Dali jsme si záležet a měli jsme i zabalené věci
a byli jsme připraveni na cestu.
Táta nás
pochválil, že jsme už velcí a samostatní kluci. Jeli jsme
domů. S námi v autě jeli ještě Vojta a Šmoulák a s
Kingovým tátou jel samozřejmě King a Drobek. Táta řekl, že
neví, jestli se má na nás zlobit, že jsme Kracíkovým
neřekli, že děda i babička jsou v nemocnici. Pak ale řekl,
že jsme to zvládli i tak a tak není důvod, aby se zlobil.
Slíbil mi, že když budu chtít, můžeme s klubem na chatu
znovu sami. Řekl jsem mu totiž, jak se nám to líbilo. Bavilo
by mě, mít svůj byt a tam být svým pánem a jenom si chodit
k rodičům pro peníze, pro jídlo a samozřejmě taky na
návštěvy. Táta mi řekl, že byt mít nemůžu, ale že mám
svůj pokoj. Přesvědčil jsem je, že si umím sám uklízet,
tak už mě nemusejí kontrolovat pořádek v pokoji. Taky nemám
problémy, když chci s klukama třeba přespat v naší
klubovně nebo u kamaráda. Stačí, když to rodičům oznámím
a pokud je druhý den volno a nemusí se do školy, tak to mám
dovoleno.
Rodiče mě i
přibrali jako člena rodinné rady. Takže spolurozhoduji o
dovolené a hlavně o tom, co budu dělat o prázdninách já.
Určitě uděláme několik klubových akcí a jednu zase u nás
na chatě.